Consign to Oblivion

01 - Hunab K'u (A New Age Dawns - Prologue)
02 - Dance Of Fate
03 - The Last Crusade (A New Age Dawns - Part I)
04 - Solitary Ground
05 - Blank Infinity
06 - Force Of The Shore
07 - Quietus
08 - Mother Of Light (A New Age Dawns - Part II)
09 - Trois Vierges (feat. Roy Khan from Kamelot)
10 - Another Me (In Lack'ech)
11 - Consign To Oblivion (A New Age Dawns - part III)

Druhé album Epicy se náramně vydařilo a nalákalo tak mnoho nynějších fanoušků Epicy na tento hudební styl. Album je velmi melodicky laděno, i když to tak na první pohled nevypadá. Hned první skladba (intro) Hunab K'u mi připadlo jako soundtrack k nějakému filmu z dob středověku. Intro je velmi dobře propracováno a zaslouží pochvalu. Dvojka (Dance Of Fate) je trochu rychlejší....že začátku mi pořád stejné tóny lezly na nervy, ale časem jsem si zvykl a teď se mi to pro změnu dost líbí...nové posluchače ohromí zejména zpěv tehdy ještě velmi mladé Simone, a jde slyšet, že do toho dala co jen mohla. Ve trojce (The Last Crusade) už nastupují sbory naplno a skladba je taky velmi melodická. Dá se říct, že sbory dělají tuhle skladbu skladbou. Skladba č.4 (Solitary Ground) je prostě uspávačka...u té by usnul i 50letý děda. Ale jinak opět nádhera hlasu v podání Simone :) Pětka (Blank Infinity) je sice pomalejší, ale propracovanější. Melodie hlasu a kytar se k sobě na 100% hodí a jinak k tomu není co dodat... V šestce (Force Of The Shore) můžeme slyšet poprvé řev a gruntování Marka Jansena...někomu to možná přijde hrozné ale je to hold zvykem...poprvé když jsem to slyšel tak mě ten řev odrazoval od Epicy ale když píšu tenhle článek a k tomu poslouchám Consign to Oblivion tak bych si to bez toho řevu nedokázal představit. Prostě to k té hudbě patří, ať se to někomu líbí, nebo ne.... Skladba č.7 (Quietus) je má druhá nejoblíbenější v tomto albu. Je to typicky metalová pomalá skladba s nádherně melodickým refrénem. Epica pro ni později natočila klip, který najdete v sekci Video.... Další v pořadí osmá skladba (Mother Of Light) přidává na rychlosti a můžeme v ní slyšet kombinaci Simone, Marka a sborů, což je velmi pěkné.... Devítka (Trois Vierges) je opět uspávačka. Můžeme v ní slyšet kombinaci mužského a ženského hlasu jako duet :) se zabudovaným příběhem (mužský hlas patří Royovi Khanovi z Kamelotu). Desítka je pomalá a melodická. Řekl bych, že je přípravou na závěrečnou bombu č.10 (Consign To Oblivion). Troufám si tvrdit, že skladba Consign To Oblivion je nejlepší z celého alba. Kombinace všech prvků dává tu správnou atmosféru, a když se zaposloucháte, melodie vás vtáhne a jste jak v transu... Začátek je velmi pomalý. Řekl bych, že až jako nějaký soundtrack, ale jakmile na vás vystřelí smršť kytar, tak neodoláte. Celkově je poslední skladba hodně melodická a kombinuje všechny prvky hry Epicy a zhruba v třetině skladby se to rozjede do správných otáček. Konec je velmi podařený, ba přímo skvělý.

Celkově mě album dost zaujalo a vždy, když si ho pustím, tak se zaposlouchám. Začátek kariéry kapely EPICA se vydařil přímo bravurně a tak se vždy pouštím do opakovaného poslechu jejich alb.

© Longer