The Divine Conspiracy

01 - Indigo (Prologue)
02 - The Obsessive Devotion
03 - Menace Of Vanity
04 - Chasing The Dragon
05 - Never Enough
06 - La‘petach Chatat Rovetz ~ The Final Embrace
07 - Death Of A Dream ~ The Embrace That Smothers - Part VII
08 - Living A Lie ~ The Embrace That Smothers - Part VIII
09 - Fools Of Damnation ~ The Embrace That Smothers - Part IX
10 - Beyond Belief
11 - Safeguard to Paradise
12 - Sancta Terra
13 - The Divine Conspiracy
14 - Higher High - bonus track
15 - Replica (Fear Factory cover) - bonus track

V podání třetí album se vyvedlo excelentně. Je nejtvrdší ze všech a určitě nalákalo hodně nových lidí, kterým se tento styl líbí. Je to první koncepční dílo Epicy a uzavírá hlavní myšlenku „v každém náboženství nalezneš určitou podstatu, se kterou se můžeš více méně ztotožnit, a pokud se o to budeš detailně zajímat, brzy dospěješ k názoru, že ve všech náboženstvích se v jádru jedná o totéž“. Tato myšlenka byla inspirací pro příběh, který perfektně vystihuje celé album od začátku až do konce. Intro, které opět vypadá jako filmové je docela hezky zpracováno. Na intro navazuje hodně tvrdá The Obsessive Devotion. Když jsem slyšel poprvé The Obsessive Devotion, tak mě to docela příjemně šokovalo, ale musím uznat, že co do tvrdosti jsem tohle nečekal.
Už v první skladbě nám zařve Mark :-) Dvojka začíná podobnými tóny jako jednička, ale o oktávu níž, a je taky velmi tvrdá, ale najdou se tam i melodická místa. Samozřejmě, že i na tomto albu najdeme uspávačku v podobě Chasing the Dragon na místě čtvrtém. V této skladbě si můžete naplno vychutnat krásu hlasu Simone. Skladba je hodně melodická i dlouhá. Na řadu přichází podle mě doposud nejkomerčnější písnička od Epicy vůbec s názvem Never Enough....řady lidí, co neznají Epicu, jsem se ptal, co si myslí, že to je a skoro pokaždé zněla odpověd Evanescence. Co dodat, prostě komerční skladba, která se povedla na 101%.
Po komerční přestávce následuje další intro s názvem La'petach Chatat Rovetz, které se mi docela zalíbilo. Po něm následný výbuch skladby Death of a Dream, který, pokud posloucháte večer, tak vás možná trochu šokuje :-) a opět rychlá, tvrdá skladba. Další na řadě je Living a Lie, která začíná mohutným chórem a následným řevem Marka. Dobrá melodie, příjemný poslech a důraznost této skladby ji dělá jednou z nejlepších na tomto albu. Číslo 9, Fools of Damnation, je skoro 9 minut dlouhá a představuje trošku arabský podtext a tvrdost je také na místě. Beyond Belief je jedna ze slabších skladeb, ale taky příjemná na poslech. Aby Epica ukázala, že neumí hrát jen tvrdě, tak nám na místo 11 připisuje další uspávačku Safeguard to Paradise. Po ní následuje Sancta Terra, která je má oblíbená. Opět se zde střídá rychlost a to je ten správný styl :-). A poslední skladba alba s názvem The Divine Conspiracy :P, která se pyšní 14 minutami, je perfektně napsaná...opravdu musím uznat, že se chlapci z Epicy vyznamenali. Super styl, střídání melodií a bezvadný zpěv Simone vše uzavírá. Toť asi vše k The Divine Conspiracy.

Tímto albem Epica potvrdila, že patří mezi elitu v tomto hudebním stylu. Četl jsem si pár recenzí na internetu a ty hodnotí album průměrně. Označovali většinu chyb jako například že je album moc dlouhé atd... Já mu však dávám 95%. Okamžitě jak vyšlo, běžel jsem ho koupit. Všem doporučuji poslechnout. Ne nadarmo se říká 'čím víc, tím líp.'

© Longer